Většina nejbojovnějších antikomunistů, vesměs těch opožděných tvrdí, že současná korupce je pozůstatkem pokleslé morálky minulého režimu. Vždyť přece bylo dneska uzákoněno, že byl zločinný, takže logicky je v něm možné najít původ všeho zla a každé špatnosti. Opravdu, za socialismu se vesele uplácelo. Tuzexové bony lékaři, který měl operovat někoho z rodiny úplatkáře, bonboniéry pro sestřičky, aby se mu v nemocnici více věnovaly, v dnešní mluvě nadstandardně. Láhev dobrého truňku na úřadě, aby potřebné povolení bylo vyřízeno co nejdříve a ne až v úřednické lhůtě. Ba někdy i obálka s penězi pro policistu, který rozhodoval o vydání devizového příslibu. Každý, kdo měl příležitost, patřil do nějaké sítě protislužeb na nedostatkové zboží, od náhradních dílů do automobilů, po lepší maso na rodinné oslavy. Šlo fakticky o jakýsi ekvivalent trhu, vždyť se nadarmo neříkalo, že za socialismus nic není, ale přesto každý má co potřebuje. Kupující prakticky pouze akceptoval vyšší cenu, jako je tomu i dneska u výrobků, jejichž výrobní cena není ani desetinou prodejní. Jednak na to měl a za druhé artikl i za těch okolností chtěl. Jenže byla to všechno vůbec korupce? Podle mého soudu šlo pouze o úplatkářství, nikoliv o korupci. Nechci nějak fušovat odborníkům do řemesla a v žádném případě si netroufám poučovat experty, kteří mezi úplatkářstvím a korupcí vůbec nerozlišují. Jenže jsem přesvědčen, že při existenci nějakého rozdílu mezi dvěma jevy, mají tyto nárok na různé pojmenování. Úplatky za socialismu zajišťovaly spotřební výhodu na trhu nedostatkového artiklu, většinou pouze jednorázovou. Oproti tomu korupce je podnikatelskou investicí. Korupční náklad se korumpujícímu vrací ve formě zlepšení šancí v podnikatelské konkurenci, či jde dokonce o předplatné dosud neznámé výhody pro zvýšení svého zisku. Takže úplatek je akt s účelem získání spotřební výhody, vesměs jednorázové. Korupce je podnikatelskou investicí, většinou navíc dlouhodobější. Navíc, jelikož se v reálsocialismu nepodnikalo, tak korupce v něm ani být nemohla.