Obchodování se záručními smlouvami druhotně jistící úvěry, o nichž nebylo povinností vést výkazy v účetnictví bank, přivodilo takový finanční krach, že banky coby bašty liberálního chování doslova přilezly za nenáviděným státem s nataženou rukou, dej. Dal. Podle odborníků státní injekce do bank ve všech zemích světa, dovolily finančníkům stáhnout z hypertrofovaného peněžního systému Glóbu, odtrženého od reálné ekonomiky, kolem dvanácti bilionů dolarů. Většinu nákladů toho procesu nesly USA, které do bank nalily nově natisknuté dolary ve výši, kterou nikdo ani přesně nezná, ale určitě to bylo kolem dvou bilionů. V následné fázi odborníci zjistili, že ve virtuálním peněžnictví se i po té léčbě pořád ještě potuluje dalších nadbytečných, asi deset bilionů dolarů, které se musí ze systému stáhnout, aby byl tržní systém opět reálně funkční. Na řadě je nyní EU, konkrétně eurozóna, která by měla nést většinové náklady druhého kola odšpinění globálního finančního trhu. Jenže EU nejsou USA, kde je měna v rukou centrální moci. V Evropě si hraje zatím každá národní banka na svém pískovišťátku, kromě snad Německa, či Francie, které mají alespoň pískoviště. Rozvíjející se druhé kolo finanční krize tedy buďto dá vzniku skutečné jednotné euroměny, ovládané celoevropskou centrální bankou a politikou, nebo&bude zle. Nadarmo Rusko i ČLR neslibují EU pomoc a to dokonce Rusko bez nárokování si benefitů či dividend. Pádem SSSR zanikl v politice doslova duální svět. Bohužel ale, vznikl jednopolární, kterého ziskuchtivci zneužili ke zločinným metodám sebeobohacování. Svět cítí, že je nutné skončit s nadvládou dolaru a nejen v politice se snažit zavést multipolaritu. Pokud se to nepovede, bude taky zle.