Klausem tolerovaná rekonstrukce vlády potvrdila dvě věci. Nečas prohrál na celé čáře a je skutečně tou nejslabší figurou z vlivných ústavních činitelů. Věci veřejné naopak posílily, protože, alespoň formálně, pořád mají ovládat protikorupční technologii a dočasně fakticky uhájily ostatní své ministerské posty. Tah, kterým odpověděly na Nečasovo odvolání svých ministrů, patří do arzenálu klasických strategií slabých vůči silným. Být realistou, čili chtít nemožné. Žádat hlavy Kalouska, Fukse a Vondry, znamenalo totiž totéž jako vyvolat okamžitou demisi vlády. Minirekonstrukce vlády je proto totálním vítězstvím strany VV, která na Nečasovu divokost, umanutost a ve své podstatě neschopnost, reagovala bártovsky tvrdě. Nakonec ve vládě zůstal Dobeš i John. Bárta, který abdikoval sám, dostal navíc bonus možnosti návratu, i když podle mne je to pouze velká formalita.