Izraelská vláda konečně spustila web veřejné diplomacie. Inzerovala vznik již delší dobu a v reklamě na něj žádala své občany, aby podpořili jeho smysl a tedy vládní záměr – zlepšovat image země a tím vytvářet ve světě prostředí příznivější pro politiku své vlasti. Bylo mi od počátku divné, proč vláda tak dlouho předem mluví o svém záměru, aniž jej uskutečňuje. Teprve nyní se mi to objasnilo. Netanjahuova vláda asi usilovně po světě hledala pár darebů, kteří by se zaprodali a celý projekt svou světovou proslulostí podpořili. Vedoucí role bandy konfidentů se ujal expremiér Španělska, Aznar, který obhajoval jak válku v Afghánistánu, tak v Iráku. Do party získal i veterána humanitárního bombardování Havla, známého ve světě svou krvelačností již od dob Evropské zrady Srbska. Proč se análistou Izraelské vlády stal Aznar nevím a ani mne to nezajímá. Proč je jím Havel, vím již víc jak třicet let. Již jako disidenta jej za předního vůdce odporu a dokonce za eventuálního budoucího prezidenta Československa, vybrala Izraelská tajná služba Mosad. Svůj návrh v nadnárodních antikomunistických kruzích zdůvodnila celkem lapidárně. Havel nemá potomky, takže při jeho stíhání vládní mocí, nebude nikdo jiný postižen. Neargumentovala tedy žádnými vůdcovskými a jinými schopnostmi, které vedení disentu, nadtož budoucí vrchní ústavní činitel, potřebují. Naopak. Tajná služba přece od samého počátku potřebovala jen figurku, se kterou se bude dobře manipulovat. Havel v roli prezidenta již mnohokrát poskytl podporu starému Izraeli i tomu novému, jímž jsou v očích určité části světa USA. Proto ani nyní nemohl zůstat v pozadí. Zvláště když motem celé kampaně nově spuštěného webu Izraele je: Za Izrael nazíraný ve světě nejméně tak, jak je oblíben v USA.