Poslední československý a první český polistopadový exmocnář, natočil i před těmito volbami svou soukromou agitku. Asi proto, aby nějak vrátil státu voličů část prostředků, které jsou mu vypláceny z jejich daňových plateb coby apanáž. Zvláště když je mu poskytována podle zákonů, které si demokratičtí politici schvalují jen ku prospěchu svému. Nebo spíše proto, aby se na něho náhodou nezapomnělo a zasloužil si státnický pohřeb. Elitář Havel se v klipu s bohu rovným sebeoceňováním, vžitým každému mocnáři, obrací na své voliče s návrhem, aby volili Stranu zelených. Jen tak na okraj to zdůvodňuje tím, že i on byl vždycky tak trochu zelený. Ano, byl tak trochu zelený, jako byl v životě tak trochu pracující, protože ho k tomu donutila vládnoucí KSČ, byl tak trochu politik, protože díky komplexům z dětství chorobně toužil ovládat jiné, byl tak trochu dramatik, protože rádoby kritici si špatně vyložili jeho myšlenkové postupy, či tak trochu byl disident, jelikož jej k této službě globálním světovládcům doporučila tajná služba Izraele s odůvodněním, že nemá děti. Ano. Havel byl tak trochu zeleným, ale nikoliv mužíčkem s kapajícím šosem, ale panovnickým mudrlantem. Osobně to mohu dosvědčit. V zápalu polistopadového revolučního přesvědčení, že je právě on nositelem těch nejvznešenějších rad si totiž myslel, že je také stát budovatelským národohospodářem. Proto ku příkladu delegaci horníků severočeských lomů v roce 1990 blahosklonně položil otázku, cituji:  Co byste&ehm&říkali na to, kdybychom zrušili ty vaše doly a nechali vás pracovat v cihelnách, které budeme otvírat, abychom nestavěli ty paneláky, konec citace. Tehdy ještě asi nedošel k dalšímu vzácnému objevu o králíkárnách. Přiznám se, že jsem se nikdy v celém svém dlouhém životě za žádného člověka tak nestyděl, jako za tehdejšího prezidenta ČSFR, pronášejícího tak naivní stupiditu k realisticky myslícím lidem. I když jsem si byl již tehdy vědom toho, že jeho světový věhlas, absurdního básníka spočívá v obrovském nedorozumění. Příliš vzdělaní kritici totiž jeho vážně myšlené nesmysly považovali vždy za uměleckou nadsázku reflektující zblblost světa a ne autora. A tak právě v tom stupidním výroku byl Havel zeleným. Tak absurdně, jako jsou až absurdní někteří zelení demagogové.