Musím předeslat, že rozlišuji mezi filosofováním a filozofováním. Uznávám, že původně byla filosofií pouhá láska k myšlení, ba až radost z přemýšlení. Jenže z této motivace a následné činnosti se postupně vyvinula sice široká, ale přece jen určitým obsahem determinovaná oblast duchovní činnosti, která ke svému provozování potřebuje konkrétní odborné znalosti. Proto výsledky přemýšlení odborníka na myšlení a přemýšlení, považuji za filosofování a všechno ostatní za filozofování. Při čemž za odborníka považuji samozřejmě i sebevzdělaného amatéra. Je tedy pro mne filozofování filosofováním diletantů. Ani to není úplně bez významu. Pokud jde o poctivě prováděné kritické myšlení, pak je vždycky přínosné alespoň pro autora samotného. Nejabsurdnějším zjevem je ale filozofování blbce, bohužel ale také tím nejrozšířenějším, protože blbců je nepřehledné množství. Blbcem je totiž každý diletant, který je přesvědčen, že je odborníkem. Konkrétně tedy i diletant na filosofii, s pýchou odborného filosofa. Klasickým příkladem takového člověka je v mých očích kupříkladu Václav Havel.