Současný humbuk kolem globálních financí je mediálními manipulátory vydáván za krizi. Především finanční, která ale má vážné důsledky ve veškeré ekonomice a tím pádem i v oblasti sociální, politické, ba i ideologické. Jako vždy, tak i tentokrát lze říci, že všechno co hlásají lokajové nejmocnějších, je fakticky úplně jinak. Události posledních měsíců nejsou žádnou krizí. Jsou jenom průvalem, jakýmsi zviditelněným vrcholem ledovce permanentního, leč skrytého zanikání západní civilizace. Ta je totiž již od svých počátků budována pouze na sobeckém individualismu, vydávaném za svobodu. Při čemž svoboda jedince byla v ní vyhlášena a také uctívána dokonce jako nejvyšší božstvo. Individualismus je ale bohužel pravým opakem celých předešlých lidských dějin. V prvé řadě by lidstvo vůbec ani nevzniklo, kdyby se od svých bratranců neodlišilo životem ve společenstvích. Ale především by nikdy nedosáhlo tak velkého a rychlého vývoje, kdyby se neorganizovalo, kdyby ve společenství nedocházelo k dělbě údělu, díky němuž nakonec pracovali všichni ve prospěch společenství, i když již tehdy toho někteří zneužívali ve svůj soukromý prospěch. A právě kumulace bohatství oněch některých a tím jejich vlivu až nakonec moci, zvrátila kolektivistický vývoj lidstva v individuální honbu za ziskem, privilegii a nakonec nadvládě. Individualismus jako idol Západu popřel také celé předcházející dějiny lidstva. Je přesto ale v historii pouze časově krátkým a nikoliv globálním zjevem. Lidskému společenství dominuje prakticky velmi krátkou dobu a jsou stále oblasti, kde nemá dominantní pozici. Navíc je doprovázen v nepředvídatelných chvílích různými turbulencemi, chaosem, až pouze násilím řešitelnými problémy. Vypadá to, že jde o slepou uličku vývoje, kudy další cesta nevede. Já jsem dokonce přesvědčen o tom, že pokud se lidstvo nevrátí na trajektorii kolektivismu, tak zanikne.