Listopadový převrat, jako konečně každý politický puč, vynesl do nejvyšších funkcí různé kreatury. Většinou sice časem zmizely ze scény, buďto pro do očí bijící neschopnost, nebo jiné osobnostní kazy, ale jsou až dodnes i výjimky. Takovou je poslanec, který se vetřel do nejvyšších politických kruhů ještě ve věku nedouka. Při tom jeho jedinou kvalifikací pro tak vysoké posty byla pouze skutečnost, že šlo o syna údajného disidenta. Jak se ale později ukázalo, jeho otec svým antikomunistickým disidentstvím pouze zakrýval své fašistické přesvědčení, jež pak prokazoval celou svou polistopadovou činností politika, ale i občana. Veřejně deklarovaný obdiv k Pinochetovi pak byl už jen tou pověstnou ozdobou dortu, která je pro mne důvodem domýšlet se, že kdyby se Václav Benda narodil o něco dříve, tak by se stal spolupracovníkem hitlerovských okupantů ČSR. Jeho synáček skutečně nepadl daleko od stromu. Stejně jako všichni fašisté i on je nejen zastáncem nadvlády elit, ale vědomě umožňuje její realizaci. Dokazuje to i jeho poslední legislativní návrh, patřící do skupiny norem omezujících svobodu slova a jež je prakticky prvním krůčkem realizujícím cenzuru u nás. Smyslem každé cenzury není nic jiného, než bránit novinářům zveřejňovat mocenské praktiky, které si politici, podnikatelé a další pakáž, přejí navěky skrýt před zraky veřejnosti. Tatíček Benda brojil proti cenzuře za nadvlády KSČ, ale jak se lze domýšlet, tak jen a jenom proto, že její elita jej, mimo jiné, nechtěla mezi sebe. Jakmile se ale dostal na politické výsluní, ihned začal, leč přece jenom pozvolna až skrytě prosazovat moresy, které konsolidovaly novou mocenskou elitu a chránily ji před veřejným míněním. Synáček už ale nyní naprosto bez skrupulí navrhuje dokonce zákony na ochranu mocných. A nejen na ochranu, ale doslova na zakrývání jejich trestných činů. Novinář, který by i náhodou získal materiály o korupci, o podivném zbohatnutí politických čiperků, o mafiánském lobbování u poslanců, či dokonce o získávání funkcí za peníze a jiných volebních podvodech, nesmí o nich pod trestem dlouhodobého vězení napsat, dokud nejsou soudem odsouzeny. Takovýto náhubek ještě hlídací psi demokracie v žádné svobodné zemi nedostali. Podobný legislativní postup je totiž vždy prvním krokem nástupu fašismu k moci. A není proto žádný div, že jej promptně podepsal prezident Klaus, ačkoliv mnohdy jindy dělá kolem svého podpisu fóry, jakoby šlo o podpis šaška, který má právo mocným sdělovat svůj názor a ne podřadného klauna vypískávaného i dětmi Evropské Unie.