Již od dětství jsem považoval za největší výsměch všemu lidství tak zvané válečné právo, se všemi těmi projevy lidskosti k civilistům, zajatcům a podobně. Na současné vojenské genocidě Gazy pak považuji za absolutní vrchol cynismu oněch válečných pravidel každodenní, tříhodinové přerušování palby Izraelské soldatesky, které se využívá k dovozu humanitární pomoci do oblasti menší než Praha, v níž se tísní o polovinu více obyvatel, než kolik má naše metropole. Příšerně mi to totiž připomíná vykrmování dobytka, před odvozem na jatka. Zvláště když se dovídám, že Izraelská vláda souhlasila s dovozem humanitární pomoci proto a jenom proto, že kdyby v oblasti začali lidé umírat hladem, či žízní, světová veřejnost by rychle našla způsob jak Izraelské vraždění zastavit. Takže svět, který díky známému bojkotu USA nemá reálných sil zastavit řádění Židovské SS, krmí jí raději budoucí oběti a ještě by si s cynismem sobě vlastním přál, aby mu odsouzení na smrt děkovali.