Podle zdrojů původu se dají dějiny antikomunismu rozdělit na několik základních typů. Jedním z nich je kupříkladu postnormalizační antikomunismus. Jeho nejtrapnější odrůdou pak je stylizace: za veškeré špatnosti dneška může komunismus. Samozřejmě že za všeobecný úpadek od hospodářství po morálku. Díky čtyřicetileté nadvládě KSČ se podle věrozvěstů tohoto typu antikomunismu dneska ještě pořád prý považuje za normální krást, lhát, podvádět, uplácet a jiné podobné nemravnosti. Taktikou nejen v politice ale i v podnikání je prý běžné podrazáctví, neplnění závazků, nadtož slibů či na druhé straně šikanování podřízených a jiné zrůdnosti. V mých očích jde o nejhloupější typ antikomunismu, protože každý soudný člověk ví, že vše výše vyjmenované patří k lidské kultuře již od počátků civilizace. Dále všichni kdo zažili reálný socialismus a nyní dnešek až moc dobře ví, že všechny negativní jevy ve společnosti jsou tím častější a jejich metody bezohlednější, čím je vyšší možný zisk, o nějž se soupeří. A navíc že dneska instituty jako provize, podíl na zisku, či jiné podnikatelské odměny jsou dokonce legálními. Takže to, co by bylo za socialismu jednoznačně a dokonce tím nejpostihovanějším trestným činem, to si současná zákonodárná moc uzákonila jako právní řád dneška. Taková je pravda o ideologii tohoto typu antikomunismu.